Jdi na obsah Jdi na menu
 


Velšský horský pony

19. 2. 2007

Předkem tohoto inteligentního poníka byli keltští koně, které údajně už Římané zlepšili orientální krví. Tvrdí se, že Caesar založil hřebčín u jezera Bala ve Walesu. Traduje se také, že někdy v raném středověku utekli dvě dovezené arabské klisny a žili s poníky na pastvinách. Prokazatelně začalo šlechtění velšského ponyho v 18. století, kdy byl do chovu uveden plnokrevník Merlin, potomek Darley Arabiana. V 19. století byli přikříženi hackneyové a norfolkští klusáci a na přelomu století i arabi a další angličtí plnokrevníci. Roku 1902 byla založena plemenná kniha, v níž byli velští poníci rozděleni podle velikosti do čtyř sekcí. Horský pony patří do sekce A a považuje se za předka ostatních. Do sekce B se řadí jezdecký velšský pony, v sekci C jsou poníci typu koba a v sekci D kobové.

Horský pony je nejmenší, ale nejúhlednější ze všech. V kohoutku nesmí měřit více než 122 cm a nesmí být strakatý: nejčastěji jsou to bělouši, hnědáci nebo ryzáci. Hlava má štičí profil, velké výrazné oči a malé zahrocené uši. Pěkně utvářený krk je správně nasazen na pleci s šikmou lopatkou, hřbet je krátký a žebra dobře klenutá. Záď je delší a jemná, ocas vysoko nasazený, nohy suché a pevné, holeně krátké a kopyta malá, kulatá, s tmavou a velmi tvrdou rohovinou. Všechny chody jsou volné a bezvadné. Koník je velmi inteligentní, ohnivý, ale ovladatelný, odolný a odvážný. Je to všestranný jezdecký pony, vhodný do horského terénu. Vyváží se do celého světa a používá se ke zlepšení vlastností jiných plemen.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář